Portugalsko - Lisabon - Albufeira

Tuto letní dovolenou jsme plánovali už od ledna. Nechtěli jsme ponechat nic náhodě a včas jsme objednali letenky z Prahy do Lisabonu hlavního města Portugalska, rezervovali jsme si auto v půjčovně a zajistili ubytování.

Po přistání jsme hned zamířili pro auto, abychom ještě před ubytováním stihli vyzkoušet Atlantský oceán. Zamířili jsme na jednu z nejkrásnějších pláží Praia da Fonte de Telha. Proslulost této pláže jsme poznali, když jsme hledali, alespoň malé místo pro zaparkování. Aut, lidí, stánků v úzkých uličkách bylo bezpočet. Jakmile jsme zaparkovali, v mžiku jsme se převlékli a rychle se běželi osvěžit do chladného oceánu s překrásnými pískovcovými skalami za zády.

V Lisabonu jsme byli ubytovaní v bytě na strategickém místě blízko stanice metra, nedaleko fotbalových stadionů Benfiky a Sportingu. Odtud jsme vyjížděli, objevovat krásy historického města. Cestování metrem je velmi pohodlné. Úředníci MHD vám ochotně zodpoví vaše dotazy v angličtině. Poradí vám, kterou kombinaci jízdenek si koupit, tak abyste je mohli využít i na autobus i tramvaj.

V létě je v Portugalsku opravu horko, ale letošní léto bylo extrémní i na místní poměry. První tři dny pobytu ukazoval teploměr 45 °C ve stínu, proto jsme naše plány tomuto extrému přizpůsobili. Navštívili jsme na pobřeží unikátní skalní útvar Boca do Inferno (ďáblův chřtán) a nejzápadnější místo kontinentální Evropy Cabo da Roca s krásným majákem, kde nás osvěžoval chladný oceánský vánek. Po cestě jsme se ještě zastavili vykoupat na pláži Grande do Quicho, která je vyhlášeným místem pro surfaře.

Další teplý den, jsme strávili v Aquaparku Santarém. Bylo to nejlepší řešení, jak tyto teploty přečkat. Jak jsme předpokládali, tento nápad jsme neměli jen my. Přesto, že jsme se snažili být na místě dlouho před otevřením, museli jsme se zařadit do fronty cca 100 m dlouhé. Při čekání jsme zkoumali informační tabuli, co je a hlavně není povoleno dělat v areálu. Některé pokyny byly opravdu úsměvné. Naštěstí po otevření vše postupovalo rychle a my jsme se brzy ocitli uprostřed vodních atrakcí a střídali tobogány a bazény.

Nadcházející dny už bylo počasí v normě a tak jsme začali navštěvovat významná místa Lisabonu. Museli jsme však vzdát některé vstupy, protože nekonečné fronty turistů nás odradily. Proto jsme některé památky obdivovali pouze z venku, ale i tak to stálo za to:

Nakonec jsme si vystáli frontu na prohlídku hradu svatého Jiří - Castelo de Sao Jorge, odkud byl z hradeb úžasný výhled na celý Lisabon. Bylo to krásné završení celého dne.

Po zkušenostech s frontami jsme si další den přivstali a vyjeli jsme směr pohádkové město Sintra, které je od Lisabonu vzdálené asi 20 kilometrů. Začali jsme v areálu zámku Quinta da Regaleira. Okolí hlavní palácové budovy tvoří rozsáhlý park, kde jsou kašny, jezírka, vodopády, kapličky a především podzemní tunelový systém, který vás svým labyrintem dovede do úžasných jeskyní a unikátních obrácených věží. Na tomto kouzelném místě jsme strávili celé dopoledne. Pak jsme měli v úmyslu navštívit krásný barvený palác Nacional de Pena, ale davy turistů čekajících u vstupu náš záměr změnily. Zamířili jsme k maurskému hradu Castelo dos Mouros. Prošli jsme dlouhé hradby, vyšlapali spoustu schodů a rozhlédli se do dálky ze všech jeho věží. Věřte, že tento den byl pro nás nejnáročnější a už teď víme, že jeden den na Sintru nestačí!

Na druhou půli dovolené jsme se přesouvali na jih Portugalska do provincie Algarve. Z Lisabonu jsme zamířili přes řeku Tajo po nejdelším mostě Evropy (17,2 km) pojmenovaném po nejvýznamnějším portugalském mořeplavci Vasco da Gama a nabrali směr na jih do přímořského města Albufeira (cca 260km jižně od Lisabonu). Podél silnic jsme si všimli zvláštních stromů s různě zbarveným kmenem. Byly to korkové duby v různých stupních dorůstání kůry. Věděli jste, že Portugalsko je největším producentem korku na světě?

Když jsme se blížili k našemu cíli, viděli jsme v dáli velký tmavý mrak. A čím blíž jsme byli, tím byla obloha temnější. Začalo nám docházet, že se blížíme k rozsáhlému lesnímu požáru, před kterým jsme byli varování místními úřady SMS zprávou ihned po našem příjezdu. Přímo v Albufeiře byla situace ještě horší. Obloha měla oranžový nádech a slunce slabě prosvítalo skrz temné mraky. I když byl požár vzdálený cca 20 kilometrů, nepříznivý vítr k nám zavál popel, který nám lítal do očí a usazoval se ve vlasech. To byl náš první den v Albufeiře.

Ale už druhý den ráno byla obloha azurově modrá a slunce jasně zářilo. Tady jsme si užili ten pravý letní relax – nicnedělání na širokých písčitých plážích nebo u bazénu, ve městě dobré jídlo, pití, výborná zmrzlina, hudba a spousta suvenýru nejen z korku. Také jsme vyjeli na výlet lodí za úžasnými „vykousanými“ skalisky podél celého pobřeží a těšili jsme se na setkání s delfíny na širém moři, které nakonec nevyšlo. I tak byl výlet krásný!

Návštěvu Portugalska určitě doporučuji, jen si musíte rozmyslet, zda jedete za památkami nebo za relaxem k vodě, která je ovšem na pobřeží Atlantského oceánu velmi studená. Zvládnout obojí v horkém létě, s dětmi a v turistické špičce je opravdu náročné.